Život s hypochondrií: Kdy se strach o zdraví stává problémem?

Co je hypochondrie?

Když je někdo hypochondr, žije v neustálém strachu z nemocí, i když je ve skutečnosti zdravý jako řípa. Představte si, že každé zakašlání považuje za smrtelnou chorobu a z obyčejné migrény má hned strach, že mu v hlavě roste nádor. Takový člověk pak běhá od doktora k doktorovi, pořád si měří teplotu, googolí příznaky a nemůže myslet na nic jiného než na své domnělé zdravotní problémy. Celé dny se pozoruje v zrcadle, hledá na sobě podezřelé změny a propadá panice z každého škrábnutí v krku. Nejhorší je, že si to nevymýšlí - jeho strach je skutečný a nedokáže ho jen tak vypnout, i když mu všichni říkají, že mu vlastně nic není.

Příznaky a projevy

Hypochondr je člověk, který se až přehnaně bojí o svoje zdraví. Pořád ho trápí různé tělesné pocity a hned si myslí, že má nějakou vážnou nemoc. Když ho třeba jen trochu rozbolí hlava nebo se mu udělá malá vyrážka, už si představuje nejhorší scénáře. Běhá po doktorech jak divý, ale i když mu řeknou, že je všechno v pořádku, stejně mu to dlouho nevydrží. Za chvíli už zase propadá panice kvůli novým příznakům. Tahle posedlost zdravím mu totálně ničí život. Uzavírá se do sebe, přestává dělat věci, které ho dřív bavily, a straní se i přátel. Někdy se dokonce bojí chodit mezi lidi, aby něco nechytil. Nejlepší je zajít co nejdřív za psychologem, který mu pomůže zvládnout tyhle strachy a naučí ho dívat se na svoje zdraví s větším nadhledem.

Příčiny a rizikové faktory

Hypochondr se neustále trápí svým zdravím a jeho obavy jsou často přehnané. Tenhle problém nevzniká jen tak z ničeho - je to spíš mix různých věcí, které se u každého člověka liší. Někdo to má prostě v rodině, protože úzkosti se můžou dědit. Hodně záleží i na tom, v jakém prostředí člověk vyrůstal. Když třeba někdo v dětství zažil vážnou nemoc v rodině nebo měl až moc starostlivé rodiče, může to později vést k hypochondrii. Svoji roli hraje i povaha člověka. Když je někdo perfekcionista, potřebuje mít všechno pod kontrolou a hned vidí to nejhorší, má větší šanci stát se hypochondrem. No a pak je tu ještě to, jak člověk přistupuje k informacím o zdraví. Když pořád googlí příznaky, kouká na doktorské seriály a srovnává se s ostatními, může si zbytečně nahnat strach a začít si myslet, že je nemocný.

Hypochondr je jako člověk, který si neustále prohlíží svůj odraz v zrcadle a hledá na sobě sebemenší nedokonalost, i když ve skutečnosti žádná není.

Radomír Dvořák

Diagnostika hypochondrie

Když se řekne hypochondr, většina lidí si představí někoho, kdo si vymýšlí nemoci. Pravda je ale složitější. Diagnostikovat hypochondrii není vůbec snadné a vyžaduje to odborný pohled zkušeného psychologa nebo psychiatra. Nejdřív je potřeba pečlivě prověřit, jestli pacient nemá skutečně nějaký zdravotní problém. Hypochondr totiž své obavy nepředstírá - on je doopravdy prožívá, i když nejsou založené na reálném onemocnění. Lékař si s pacientem důkladně promluví o jeho zdravotní historii a provede základní vyšetření. Pro správnou diagnózu je klíčové rozpoznat typické projevy hypochondrie. Mezi ně patří přehnaný strach o vlastní zdraví, pevné přesvědčení o vážné nemoci a neustálé návštěvy doktorů, i když je ujišťují, že jsou zdraví. Zajímavé je, že když přijdou negativní výsledky testů, běžný člověk si oddechne. Hypochondr v nich ale paradoxně hledá další důkazy své nemoci. Proto je tak důležité hypochondrii včas odhalit a začít s psychoterapií, která pomůže zmírnit úzkosti a vrátit člověku radost ze života.

Léčba a terapie

Když se člověk trápí hypochondrií, měl by určitě zajít za odborníkem. Dobrý psycholog nebo psychiatr dokáže pomoct s těmi věčnými obavami o zdraví, které hypochondra pronásledují. V ordinaci se většinou pracuje s takzvanou KBT terapií - ta pomáhá zbavit se těch otravných myšlenek typu určitě mám nějakou vážnou nemoc. Člověk se při ní učí dívat na věci střízlivěji a nenechat se unést strachem. Součástí léčby je taky to, že se pacient dozví spoustu užitečných informací o tom, jak funguje lidské tělo a co je vlastně normální cítit. Naučí se rozpoznat, kdy jde jen o běžné pocity a kdy by se měl opravdu znepokojovat. Někdy může pomoct i předepsání léků na úzkost nebo deprese. Pro hypochondra je strašně důležité, aby ho okolí bralo vážně a nesmálo se mu. Rodina a přátelé můžou hodně pomoct tím, že ho podporují a chápou. I když to chce čas a trpělivost, s pomocí dobrých doktorů a blízkých se dá hypochondrie zvládnout a žít normální život bez věčného strachu z nemocí.

Hypochondr vs. Zdravý jedinec

Vlastnost	Hypochondr	Zdravý jedinec
Obavy z nemocí	Extrémní a iracionální	Přiměřené situaci
Interpretace tělesných pocitů	Jako příznaky vážné nemoci	Racionální a klidná

Život s hypochondrií

Každej hypochondr to má v životě těžký - furt se strachuje, že má nějakou děsnou nemoc. Když ho píchne v zádech nebo si kýchne, hned si myslí, že je to něco vážnýho. Takovej člověk prostě nemůže najít klid, pořád se pozoruje a při sebemenším náznaku něčeho divnýho začne panikařit. Kolikrát jsem viděl, jak někdo takhle postižený hypochondrií sedí hodiny u počítače, googlí příznaky a obvolává všechny možný doktory. A i když mu doktoři stokrát řeknou, že je zdravej jako řípa, stejně tomu nevěří a dál si myslí svoje - že má určitě nějakou smrtelnou chorobu. Tahle věčná úzkost mu pak ničí nejen život, ale i vztahy s rodinou a kamarádama, a v práci se taky nemůže pořádně soustředit.

Kdy vyhledat pomoc?

Každý hypochondr má problém poznat, kdy už je čas zajít za odborníkem. Když vás strachy o zdraví úplně pohltí a nemůžete normálně fungovat, je nejvyšší čas něco s tím udělat. Tyhle obavy vám můžou pěkně zkomplikovat život - ať už v práci, ve vztazích, nebo při běžných věcech. Pořád dokola obtěžujete doktory, rodinu i kamarády, aby vás uklidnili, ale stejně vám to nedá pokoj? To už je jasný signál. A jestli trávíte hodiny a hodiny brouzdáním po internetu, kde si čtete o nemocech a jejich příznacích, je načase vyhledat pomoc. Dobrý psycholog vám pomůže zbavit se těch černých myšlenek a ukáže vám, jak lépe zvládat svoje strachy.

Podpora blízkých

Žít s někým, kdo je hypochondr, dá člověku pořádně zabrat. Když máte v rodině nebo mezi přáteli někoho, kdo se pořád bojí o svoje zdraví, je fakt důležitý být k němu ohleduplný a stát při něm. Nikdy se mu nesmějte a nebagatelizujte jeho strach, i když vám to přijde přitažené za vlasy. Spíš se snažte být dobrým posluchačem a ukázat mu, že chápete jeho pocity. Nejlepší, co můžete udělat, je jemně ho postrčit k tomu, aby si nechal pomoct od odborníka. Klidně mu nabídněte, že půjdete s ním za doktorem nebo psychologem, případně mu pomůžete najít někoho, komu bude věřit. Mějte na paměti, že z hypochondrie se dá dostat. S dobrou léčbou může člověk žít úplně normální život, bez věčného strachu o zdraví.