Hysterie: Mýtus, nebo realita?

Hysterie

Historie hysterie

Po staletí byla hysterie záhadnou diagnózou připisovanou především ženám. Její kořeny sahají až do starověkého Řecka, kde se věřilo, že je způsobena putováním dělohy po ženském těle. Hippokrates, otec medicíny, ji popsal jako nemoc melancholie a úzkosti, kterou spojoval s ženskými reprodukčními orgány. Tato představa přetrvala až do středověku, kdy se hysterie stala synonymem pro ženskou iracionalitu a emocionální labilitu. Léčba zahrnovala drastické metody, jako vykuřování ďábla z těla nebo nucené sňatky.

V 19. století se na hysterii začalo nahlížet spíše jako na psychické onemocnění. Jean-Martin Charcot, francouzský neurolog, ji spojoval s traumatem a sugestibilitou a studoval ji pomocí hypnózy. Jeho práce ovlivnila Sigmunda Freuda, který rozvinul psychoanalytickou teorii a hysterii popsal jako důsledek potlačených traumatických zážitků z dětství. Ačkoliv je dnes termín "hysterie" v psychiatrii považován za zastaralý a urážlivý, jeho historie nám připomíná, jak se na psychické zdraví nahlíželo v minulosti a jak důležité je zbavit se předsudků a stereotypů.

Příznaky a projevy

Hysterie, dnes spíše označovaná jako konverzní porucha či disociativní porucha, se projevuje širokou škálou psychických i fyzických symptomů. Důležité je si uvědomit, že tyto příznaky jsou skutečné a způsobují jedinci značné utrpení, ačkoliv se nezakládají na žádném zjevném fyzickém poškození. Mezi nejčastější projevy patří náhlá ztráta smyslů, jako je slepota, hluchota nebo ztráta citlivosti, a to i přes normální výsledky lékařských vyšetření. Objevit se mohou také problémy s pohybem, například paralýza končetin, třes, křeče, nebo potíže s chůzí a rovnováhou. Časté jsou i psychické obtíže, jako úzkost, deprese, panické ataky, disociace, zmatenost, poruchy spánku a ztráta paměti. Je důležité si uvědomit, že projevy hysterie jsou velmi individuální a liší se v závislosti na jedinci a jeho životní situaci.

Diagnostika a léčba

Diagnostika hysterie a psychických onemocnění obecně představuje komplexní proces, který vyžaduje zkušenosti a odborné znalosti. Neexistuje žádný jednoduchý test, který by mohl s jistotou potvrdit či vyvrátit diagnózu. Lékař se opírá o důkladnou anamnézu, během které s pacientem probírá jeho potíže, historii onemocnění v rodině a další faktory, které by mohly hrát roli. Důležitá je také objektivní vyšetření, která zahrnují neurologické a fyzikální testy. V některých případech může být vhodné doplnit vyšetření psychologickými testy, které pomohou zhodnotit pacientovy kognitivní funkce, emoční stav a osobnostní rysy. Léčba hysterie a psychických onemocnění se liší v závislosti na individuálních potřebách pacienta a závažnosti symptomů. Základem je obvykle psychoterapie, která pomáhá pacientům porozumět příčinám jejich potíží a naučit se je zvládat. V některých případech může být doplněna o farmakoterapii, která pomáhá zmírnit symptomy jako je úzkost, deprese nebo nespavost. Důležitá je také podpora rodiny a blízkého okolí, která může pacientům s psychickými onemocněními výrazně usnadnit proces léčby a návratu k běžnému životu.

Hysterie je jako bouře v duši, která s sebou strhává rozum a zanechává za sebou jen trosky emocí.

Jindřich Dvořák

Souvislost s traumatem

Hysterie, dnes častěji označovaná jako konverzní porucha nebo funkční neurologický symptomický syndrom, je komplexní psychické onemocnění, jehož kořeny sahají hluboko do historie. Již od dob antického Řecka se spojovala s traumatem, ačkoliv tehdejší chápání bylo značně odlišné od současného. Moderní psychologie a psychiatrie vnímají trauma jako silně stresující událost, která má hluboký dopad na duševní zdraví jedince. Může se jednat o jednorázovou událost, jako je například nehoda nebo fyzické napadení, ale i o dlouhodobé vystavení stresovým faktorům, jako je zneužívání, zanedbávání nebo život ve válečné zóně. U mnoha pacientů s konverzní poruchou lze vysledovat spojitost s prožitým traumatem, ať už v dětství nebo v dospělosti. Trauma může narušit běžné mechanismy zvládání stresu a emocí, což se u některých jedinců může projevit právě konverzí psychické zátěže do fyzických symptomů. Je důležité si uvědomit, že ne každý, kdo prožije trauma, onemocní konverzní poruchou. Stejně tak ne u každého pacienta s konverzní poruchou se trauma nutně vyskytuje. Nicméně souvislost mezi traumatem a hysterií je v odborné literatuře opakovaně zmiňována a potvrzována.

Vlastnost Historické vnímání hysterie Současné vnímání hysterie
Pohlaví Spojováno výhradně s ženami Může se vyskytovat u obou pohlaví
Příčina "Toulající se děloha", démonické síly Psychické a sociální faktory, trauma
Léčba Izolace, exorcismus, hysterectomie Psychoterapie, medikace

Genderové stereotypy

Po staletí se hysterie spojovala především s ženami. Její název dokonce pochází z řeckého slova „hystera“, znamenající děloha. Tato domnělá spojitost s ženskou fyziologií a reprodukčním systémem ukazuje na hluboce zakořeněné genderové stereotypy v chápání duševního zdraví. Ženy byly v minulosti často vnímány jako křehčí, emocionálnější a náchylnější k iracionálnímu chování. Tyto stereotypy vedly k bagatelizaci a nesprávné diagnóze skutečných psychických potíží u žen. Příznaky jako úzkost, deprese nebo posttraumatická stresová porucha byly často mylně označovány za hysterii, čímž se ženy připravovaly o adekvátní léčbu. I v dnešní době, ačkoliv se lékařská věda posunula, přetrvávají genderové stereotypy vnímání duševního zdraví. Muži se stále potýkají s tlakem na potlačování emocí a zdráhají se vyhledat odbornou pomoc ze strachu ze stigmatizace. To může vést k zhoršování jejich stavu a rozvoji závažnějších problémů. Je nezbytné tyto stereotypy aktivně bořit a podporovat otevřenou diskuzi o duševním zdraví bez ohledu na pohlaví.

Moderní pojetí

V minulosti byla hysterie vnímána jako specifická ženská nemoc, často spojovaná s dělohou a emoční labilitou. Moderní psychiatrie však tento koncept odmítá. Hysterie, jak byla chápána v 19. století, dnes nepatří mezi uznávané diagnózy. Místo toho se symptomy, které byly dříve spojovány s hysterií, dnes klasifikují jako projevy různých psychických onemocnění, jako jsou například disociativní poruchy, somatoformní poruchy, úzkostné poruchy nebo poruchy osobnosti. Důležité je zdůraznit, že moderní psychiatrie chápe psychické obtíže jako komplexní jevy, které vznikají v důsledku kombinace biologických, psychologických a sociálních faktorů. Moderní přístup k diagnostice a léčbě klade důraz na individuální potřeby pacienta a zahrnuje psychoterapii, farmakoterapii a další podpůrné metody.

Disociační poruchy

Disociační poruchy představují skupinu psychických onemocnění, které se projevují narušením běžných psychických funkcí, jako je vědomí, paměť, identita a vnímání. Tyto poruchy často vznikají jako důsledek traumatu, zneužívání nebo extrémního stresu. V minulosti byly disociační poruchy spojovány s hysterií, což byl zastřešující termín pro různé psychické a fyzické symptomy, které se nedařilo vysvětlit tehdejšími lékařskými znalostmi. Hysterie byla často spojována s ženami a připisovala se ženské emocionalitě a slabosti. Dnes už víme, že disociační poruchy postihují muže i ženy a že jejich příčiny jsou komplexní a zahrnují jak biologické, tak i psychosociální faktory. Mezi nejznámější disociační poruchy patří disociativní amnézie, disociativní fuga, depersonalizace/derealizace a disociativní porucha identity. Léčba disociačních poruch je obvykle dlouhodobá a zahrnuje psychoterapii, někdy i medikamentózní léčbu.

Pomoc a podpora

V případě, že se u vás nebo u někoho ve vašem okolí projevuje hysterie nebo jiné psychické onemocnění, je nesmírně důležité vyhledat odbornou pomoc. Neostýchejte se obrátit na svého praktického lékaře, který vás může nasměrovat k psychologovi nebo psychiatrovi. Psychoterapie představuje účinnou metodu léčby hysterie a dalších psychických potíží. Terapeut vám pomůže identifikovat příčiny vašich problémů a naučí vás, jak lépe zvládat stresové situace a emoce. Léky mohou být v některých případech předepsány k potlačení symptomů, jako je úzkost nebo deprese. Pamatujte, že vyhledání pomoci není známkou slabosti, ale naopak projevem síly a zodpovědnosti za vlastní duševní zdraví. Podpora rodiny a přátel je v procesu léčby nesmírně důležitá. Mluvte o svých pocitech s blízkými a nebojte se požádat o pomoc, když ji potřebujete.

Publikováno: 02. 11. 2024

Kategorie: zdraví